Dne 30. června roku 1908 byl den jako každý jiný. Pamatuji si ten den, bylo nádherné počasí, venku zpívali ptáci a s matkou jsme šli k hrobu mého otce. Bylo to přesně deset let od jeho smrti. Padl na konci velké války, když se snažil ochránit poslední zbytky rozpadlého Tahorského impéria. Byla to zbytečná smrt, díky které jsme já s matkou zůstali sami.

Moje poslední vzpomínka toho dne byla, když matka pokládala květinu na hrob otce. Pohlédla mi do očí a přitiskla mě na hruď, jakoby věděla, co jí čeká. Pamatuji si ohlušující ránu a jasnou záři…. To bylo naposled, co jsem spatřil svou milovanou matku. Od doktorů mi bylo pouze řečeno, že zemřela na zvláštní chorobu, které ten den podlehla spousta lidí. Nikdo nedokázal s přesností říct, co jí způsobilo, ale povídá se, že přímý pohled do záře přivodil okamžitou smrt.

Několik let od smrti mé matky jsem narukoval do odbojové skupiny Zlatých panterů, kde jsme se snažili oprostit od Kraverského císařství a znovu tak nastolit Tahorské impérium.

Můj otec by na mě byl hrdý. Po dlouhých dvaceti letech tvrdých bojů jsme dokázali vybojovat svobodu. Podařilo se nám nastolit novou vládu, která si vzpomněla na incident z 30. června roku 1908. Tenkrát to nebyl útok císaře, jak si přeživší mysleli, byl to útok z kosmu. Neznámé těleso dopadlo zhruba tři tisíce kilometrů od domu mých rodičů. Do míst, kam doposud nevstoupila lidská noha. Do divočiny zvané Murderloy. Byl jsem jeden z prvních, kdo se přímo přihlásil k expedici na tento bohem zapomenutý kraj světa.

Den 1

Naše výprava se dala do pohybu. Vedoucí výpravy je profesor Lambardy z Tahorské univerzity. Disponujeme dvěma obrněnými vozy a jedním mechem. Celková velikost naší expedice činní dvacet mužů. Patnáct mariňáků a pět vědců. Náš úkol bylo zjistit, co se 30. června roku 1908 stalo. Předpokládaný příchod na místo - osmdesát dní. Zkoumání, dle slov profesorů, dva měsíce pokud to půjde dobře.

Den 35

Naše výprava narazila na poslední známou osadu Nook, kde místní domorodý kmen vyprávěl o bohu Rakš, jak sestoupil na zem, aby zpečetil osud bezvěrců. Dle domorodců, kdo nepadl na kolena, aby se modlil ke svému bohu, byl zabit plamenem z nebes. Náčelník kmene nám ukázal cestu, kam se máme vydat. Varoval nás před nebezpečím, které na nás čeká. Mnoho jeho mužů se vydalo na cestu za bohem Rakš, ale nikdo se z nich nikdy nevrátil.

Den 42

Tento den se stala nehoda, kdy se nám jedno obrněné vozidlo utopilo v bažině. Pokoušeli jsme se ho vytáhnout, ale bez výsledku, vzali jsme zásoby a předali do druhého vozidla. Mech zatím zdárně prosekává cestu hustým lesem.

Den 65

Další kritický den - jeden z vědců byl uštknut jedovatým hadem a ještě ten den podlehl jedu. Jeho tělo bylo pohřbeno a označeno kamenem. Všiml jsem si zvláštního jevu, neslyším zpívat ptáky a už dva dny jsme nenarazili na živé zvíře. Tenčí se nám zásoby.

Den 72

Narazili jsme na zajímavý úkaz vyvrácených stromů. Všechny směřovali do epicentra výbuchu, který byl ovšem v nedohlednu. Takto poražených stromů bylo desetitisíce. V expedici se začíná projevovat nervozita z nedostatku jídla a vody. Jídlo i voda je na příděl.

Den 89

Epicentrum je stále v nedohlednu, byli jsme nuceni se rozdělit. První půlka mužů má za úkol najít a doplnit zásoby a druhá půlka zůstat v základním táboře. Zůstal jsem v táboře s mechem.

Den 94

V noci jsem slyšel chaotickou střelbu. Takto nezní lovení zvěře.

Den 95

Druhá půlka mužů se nevrací do základního tábora, dle domluvených instrukcí. Něco se tam stalo, jsme ale nuceni pokračovat dál v cestě.

Den 99

Konečně vidíme epicentrum nárazu. Je od nás dva kilometry, přijde mi že se tam něco hýbe. Po konzultaci s profesorem Lambardym to půjdeme prověřit.

Den 100

Kdo čte tento deník, ber to prosím jako varování. Nezbývá mi moc času, jsem uzavřen uvnitř mecha a to monstrum co je venku se snaží dostat dovnitř. Varoval jsem profesora aby toho netvora neprobouzel zpátky k životu, teď jsou všichni mrtvý a já se brzo přidám k nim. Mech moc dlouho nevydrží a není v mých silách abych s tím dokázal bojovat. Je mi to moc líto, že jsme na tento svět probudili monstrum z dávných časů. Prosím boha i vás všechny o odpuštění.